... Psalo se minulé století
Co má paměť sahá, vždy byl u nás stan ( na svou dobu komfortní - velká ložnice, předsíňka ) s kempovým vybavením ( povětšinou z NDR ) a rodiče se snažili nám se sestrou přibližovat krásy Československa. Se stanem a Fiatem 850 jsme procestovali republiku od západu na východ ( Slovenska ) a od severu k jihu. S tímto vozítkem jsme projeli tehdejší RVHP až k Černému moři ( Bulharsko, Rumunsko). Někdy na přelomu osmdesátých a devadesátých let se rozhodli rodiče podpořit český automobilový průmysl a zakoupili světle zelenou Škodu 105 L, které se pak dlouhých 18 let neřeklo jinak než Barča. Postupem času se taťka rozhodl, že ji uzpůsobí pro spaní 4 osob, takže díky důmyslnému zařízení a prodloužení plata pod zadním oknem, vznikla jakási " palanda". Pak už stačilo jen sklopit opěráky sedadel, nafouknout dvojmatraci ( Fatra Napajedla ) a bylo hotovo. Jak koukali Němci v kempu v maďarských Bukových horách, Vám snad nemusím ani popisovat. Postupem času, z logiky věci, jsme přestávali tento způsob cestování, ke škodě věci, provozovat. Cesty jednotlivých členů rodiny se postupně rozešly. Stan a příslušenství bylo uklizeno do garáže na delší dobu...
U Jarky se odvíjel příběh trochu jinak. Ta volila k poznávání cesty vlakem a spaní pod širákem, kde poznala hodně kamarádů a zažila mnoho příjemných a veselých historek.
No a osud tomu asi chtěl, že se naše cesty setkaly.
...Psal se rok 1993
Rodiče stále ještě vlastnili Barču, a tak netrvalo dlouho, a do kufru jsme sbalili malý stan ( brněnská GEMA ), spacáky,...a vyrazili do Příhraz, na Malou skálou, Krkonoš.
To nám dělala již společnost naše první kníračka Agipa. Každou volnou chvíli jsme se snažili využít k tomu, co nás bavilo - k cestování.
Postupně jsme se rozrostli o dva kluky Kubu a Štěpána, takže i cestování začalo být v Barči těsné. Vrátila se zpět k rodičům a my jsme zakoupili Karkulku - červenou Škodu Favori 136 Lx, která se zhostila svého úkolu se ctí. No a k bydlení jsme opět začali využívat stanu , který jsem znal z dětství ( a věřte nebo ne, do dnešního dne existuje ).
...ROK 1999 ( pro nás dosti důležitý )
Plánovali jsme cestu do Pobaltí ( někdy cca za 2 roky ), takže vyvstala otázka, zda-li ji Karkulka zvládne. Při zjištění, že by to byla pro ni asi nesplnitelná mise, jsme ji ( ač neradi ) vyměnili za Škodu Octavii 1,6i. Ta s námi pak sjezdila kus naší země a Evropy.
V létě roku 1999 nám nabídl kamarád Jirka pobyt u Jaderského moře - nedaleko Poreče. Prý tam má přes celé léto zaparkovaný přívěs v kempu Plava Laguna, takže pokud chceme, můžeme tam s dětmi strávit část prázdnin. Děti v té době měly zdravotní problémy s dýcháním a pobyt u moře pro ně byla vynikající volba. Nakonec tam byli kluci s Jarkou celý měsíc.
Pobyt byl super a tady se asi zrodila myšlenka, že by byla paráda mít domeček na kolečkách a cestovat bez omezení.
Bohužel ve víru událostí ( rekonstrukce domu,.... ) zůstala tato myšlenka pouze myšlenkou ( prozatím ).
... Překulilo se milénium
Prožili jsme nádherné tři týdny v Pobaltí ( Estonsko, Lotyšsko, Litva ) a cestovali. S přívěsem jsme se potkali ještě jednou, a to v zimě, na prázdninách v rakouském Lackenhofu. Zde je měla zazimované, nedaleko sjezdovky( kemp family Gruber ) ,jedna opavská cestovní kancelář. Nelze než konstatovat - nádhera.
V následujícím desetiletí jsme si stále pohrávali s myšlenkou o koupi přívěsu, ale pokaždé, když jsme koukli na stránky některého serveru zabývajícího se prodejem obytných aut nebo přívěsů, a vyhodnotili naši finanční situaci, sbalili jsme stan a vyrazili s ním ( ona by totiž koupě působila kontraproduktivně, protože by znamenala finanční omezení pro cestování ).
Postupem času se obměnila naše posádka - velkou kníračku Agipu nahradila Karisa, a v roce 2011 Berry.
Navíc přibyl náš maskot- malá kníračka Maggie.
A do autoparku přibyl Jeep Grand Cherokee 2,7 CrDi.
...Až jednou
Seděli jsme u Jirky na zahradě, a ten se zmínil, že mu karavan ( ten, ve kterém jsme byli kdysi v Chorvatsku ) stojí nevyužitý v garáži a, že uvažuje o jeho prodeji.
Bylo to jak blesk z čistého nebe. Odcházeli jsme večer domů, a v mysli to hlodalo....
... a čím dál silněji...
jak to dopadlo, je asi jasné...
V dubnu 2012, na Velikonoce, jsme vyjeli s karavanem poprvé. Směr Rozkoš, Babiččino údolí, Nové Město nad Metují.... Zatím byl jen zapůjčený, ale posádka tušila, že u toho asi nezůstane...
Dohoda s Jirkou byla jasná - zatím zápůjčka s opcí na prodej...
...a tady někde začíná další etapa našeho cestování ...
Nezanevřeli jsme na stan, ani na jiné způsoby trávení volna a poznávání okolí, ale šnečí domeček nám dává možnost vyjet kdykoli a téměř kamkoli, bez nutnosti být vázáni ke konkrétnímu místu. Umožní nám spát tam, kde se nám zalíbí, odjet třeba o dvě hodiny později...
Myslím, že je zbytečné se dále rozepisovat, protože podobně " postižení" vědí...
Začíná se psát rok 2013
Padlo , z našeho pohledu, dosti zásadní rozhodnutí - využijeme nabídky kamaráda Jirky a karavan od něj odkupujeme. Domlouváme podrobnosti, a v květnu se zařazujeme do obrovské rodiny karavanistů. Postupně se rozkoukáváme a získáváme informace od lidí, kteří již mají něco za sebou a jsou ochotni se o své zkušenosti podělit. Většinou se tak děje na vypsaném srazu přátel karavanistů, který slouží k poznávání zajímavých míst a k tlachání o všem, hlavně, že se to točí okolo karavanů a cestování....
Přijímáme pozvání z Caravan24 a zúčastňujeme se prvního společného výjezdu do Košťálova - viz rubrika a fotogalerie. Během cesty domů konstatujeme, že není vůbec špatné se podobných výjezdů čas od času zúčastnit. Můžeme tak poznat lidí, kteří mají podobné zájmy a hlavně dozvědět se spoustu zajímavých informací.