Německo

Je pátek 25.7.2014, okolo 18.00 hodiny a pomalu odjíždíme směr Prudnik, na dálnici a pak po A4 do Drážďan a Moritzburgu. Čeká nás asi 400 km jízdy a předpokládaný příjezd okolo 23:30 hodin na STPL. Vše probíhá dobře, při vjezdu na dálnici si vyzvedneme lístek a pokračujeme na Wroclaw. Asi v polovině cesty zastavujeme na pumpě dáváme si kávičku a Jarka najednou vykřikne – „ Hele tady ( v koupelně ) je nějak moc světla ! “ Bylo. Chybělo totiž střešní okýnko. Kde se s námi rozloučilo těžko říct, je fakt, že počasí nám přálo a předpověď byla přívětivá. No nic, budeme to muset zítra nějak vyřešit provizorně.

Přijíždíme k výběru mýtného, řadíme se u okýnka pro zaplacení. Dávám paní lístek a peníze ( 16 Zl – auto + karavan ). Paní na mne koukne a poptává doklady od auta a od karavanu. Verdikt je jasný….mám přes 3,5 t , takže žádné mýtné, ale nutnost karty Via Toll pro náklaďáky. Co teď ? Za mnou fronta a před námi zavřená závora a úřednice v kukani…ktará mi ukazuje na bránu pro Via Toll, ten ale nemáme.  Po chvíli slovní ekvilibristiky paní pochopila, že jsem to fakt netušil a, usmála se, vrátila mi doklady, doporučila, ať jedu opatrně a na zpáteční cestě ať to vyřešíme…pak zvedla závoru a rozloučila se. Ufffff.

Okolo půlnoci přijíždíme do Moritzburgu. Plánované přespání vedle penzionu Adams se nekoná – uzavírka. Několik obytek stojí na odstavném pruhu vedle cesty, bylo by místo i pro nás, ale přece jen…Najednou se zjevil človíček na půlnoční procházce s retrívrem. Slovo dalo slovo ( spíše změť gestikulace a angličtiny ) a už nás směruje hned naproti do jakési uličky, kde prý na konci je parkoviště pro karavany, kde se dá přenocovat. Moc mu sice nevěřím ( ulička se zdála nějaká úzká ), ale co – vyzkoušíme. Po pár metrech se před námi otevírá oficiální STPL s možností přípojky na elektriku ( 0,5e za kW/hod ). A kromě jedné obytky, je prázdné. Místo tak cca pro 10 – 15 aut. Parkujeme a bývalé okénko zakrýváme tvrdou plastovou podložkou – snad do rána a během zítřka vydrží. Pak ještě vyrážíme na krátkou procházku k nádherně osvětlenému zámku. Pohled na zámek a jeho odraz na vodní hladině stál za to. Asi po hodině se vracíme a uleháme.

1. den

Na dnešní dopoledne máme naplánovánu návštěvu zámku a jeho okolí, takže po snídani vyrážíme na prohlídku zámku, kde se točila pohádka O Popelce. Zámek nás překvapil tím, jak vypadal před přestavbou a jak po přestavbě. Uvnitř je velice zajímavá komnata, kde je umístěna postel s nebesy, pokryta 2 miliony ptačích pírek. Zajímavostí jsou i kožené tapety na zdech v jednotlivých komnatách. Na Popelku zde odkazuje množství různých propagačních materiálů, ze kterých se dozvídáme, že děj se vlastně natáčel na zadním schodišti a příjezdové cestě ze zahrad – tedy nikoli v průčelí zámku. Vzhledem k symetrii zámku – zcela zanedbatelný a nepostřehnutelný fakt. Ještě zbývá se podívat na boční schodiště, kde Popelka ztratila svůj střevíček a pak už směřujeme do zámeckého parku a k Bažantímu zámečku, majáku,… Tam se dostáváme asi po 2,5 km chůzi parkem a po břehu umělého kanálu. Kdo by chtěl ušetřit čas, může jet na kole nebo využít kočár tažený koňmi. Zámeček je pěkně upravený, ale bohužel zrovna uzavřený ( svatba ). Míříme tedy kolem bažantnice ( možnost prohlídky ) k  majáku na břehu jezera. Význam této stavby je asi stejný jako minaret v lednickém parku. Na jezeře se občas odehrávají pirátské lodní bitvy, tak že vlastně i jejich kulisa. Chvíli spočineme a vydáváme se na zpáteční cestu. Než přijdeme k jezeru se zámkem, míjíme parkoviště, které jsme měli v záloze pro případný nocleh. Po břehu rybníka, s výhledy na zámek, pak pokračujeme zpět do Moritzburgu na STPL. Cestou ještě míjíme známý hřebčinec, jehož koně si zahrály i v pohádce, a pak už jen balíme a odjíždíme do městečka Radebeul, kde je Muzeum K. Maye. Parkovat se dá v ulici u muzea ( poměrně úzká ). O něm mnohokrát mluvila Jarka, že by se tam ráda podívala – a kdo by nechtěl vidět z dětství známé pušky z trilogie o indiánském náčelníkovi a bledé tváři. Takže splněný dětský sen, o kterém do poslední chvíle Jarka nevěděla. Očka jí zářila, jak malému dítěti na vánoce ( plusové body je dobré sbírat kdykoli ). Asi po dvou a půl hodinách odjíždíme do zámečku Schloss Wackerbarth , a hle cestou směrovka OBI. Je jasno – nejdříve je potřeba zajistit nepromokavost okna, však zámek neuteče. Kupujeme pevnou průhlednou pásku a pokračujeme k zámku, který je proslavený svými vinicemi. Prospekty nelhaly – zámek je umístěný přímo pod viničnými svahy. Parkoviště je přímo u vstupu do zahrady zámku. Podle dostupných informací se jedná o velice moderní vinařství, proslavené v širokém a dalekém okolí, které je známé produkcí vína a sektu. 1 dcl bílého vína v průměru okolo 3e. V místní vinotéce je možné zakoupit vína, z jejich produkce a z celého Německa, různých ročníků a hodnoty. Kdo má zájem může s průvodcem absolovovat prohlídku vinic a vinařské výroby, spojenou s degustací vína nebo sektu. Procházíme se upravenou zahradou, fotíme okolí a přesouváme se k autu. Čeká nás přejezd na do Drážďan a oprava okýnka.

Na parkoviště ( jedná se o centrální parkoviště v Drážďanech , na břehu Labe ) příjíždíme asi po půl hodině. Díky navigaci nebloudíme a zanedlouho jsme na místě. Že je to správně, je vidět i podle již zaparkovaných karavanistů. Na vyhrazeném místě je možno i grilovat…Při vjezdu je umístěn parkovací automat a nad ním informace o tom, že je to parkoviště pro autobusy. Nenechejte se zmást – typ vozidla je potřeba navolit přímo na automatu – Nicméně nabízel volbu pouze BUS nebo PKW. Ptali jsme se zástupců Policie, kteří tam několikrát přijeli, ale bylo nám sděleno, že to nemáme řešit, pokud budeme stát v místě pro karavany. Vybíráme si tedy místo přímo na břehu. Nastává čas pro opravu…První otázka k řešení je , jak se dostat na střechu karavanu, nemajíce žebřík ? …vyřešeno – viz fotografie… a pak už jen zalepit otvor po okýnku…že to Jarce slušelo! No a pak již jen večerní posezení na břehu, dobré vínko ( André ) pod hvězdnou oblohou s plánováním příštích dnů.

2. den

Na celý den je naplánováno poznávání památek v Drážďanch – kdo by je neznal z doby NDR – Semperova Opera, Hofkirche, Altmarkt ( s bleším trhem, kde najdete staré hračky, vinilové desky – i Moravanku – porcelán do kuchyně, staré dalekohledy,… ), Kreuzkirche, mozaiku Průvod knížat, Rezidenční zámek. Chtěli jsme se podívat na sbírky umístěné ve Staré zelené klenbě. Vzhledem k tomu, že vstup je omezen počtem  4 000 lidí na daný den, je vhodné si zajistit lístky hned zrána nebo eventuelně přes internet. My máme vstup na 11.30. Kdo se rád podívá na předměty z pozlaceného stříbra, slonoviny, bronzu, křišťálu…tak doporučujeme. Silným zážitkem byl jedinečný jantarový sál. Pak pokračujeme v další prohlídce historického centra Drážďan. Je už pozdnější odpoledne a tak se začínám poohlížet po nějaké hospůdce, kde bychom ochutnali místní pivko. Nehledáme restauraci, které jsou většinou zcela neosobní, ale nějakou tu malou místní hospůdku s její atmosférou…bohužel marně. Nakonec bereme tedy zavděk zahrádkou v nějaké restauraci mezi domy – výběr piva dobrý a chutná ( no u jednoho nezůstalo )…Vzhledem k času a tomu, že se začínalo mračit, se zvedáme a pokračujeme směrem k Zwingeru. Procházíme se jeho areálem, zastavujeme se u míšeňské zvonkohry, a vystupujeme na ochoz, po kterém obcházíme jednotlivé části. Část budov je již očištěna od nánosů smogu a je tak možné se kochat původní barvou pískovce a z zrestaurovaných soch. Přicházíme až k Fontáně Nymf, kde naši prohlídku ukončujeme a směřujeme zrychleným krokem ke karavanu, protože vzdálené hřmění jistě není jen tak. Ke karavanu přicházíme s prvními kapkami. Za pár minut se spouští prudká průtrž mračen společně s bouřkou. S nadějí vzhlížíme k zalepenému okýnku – drží. Pršet nepřestává a tak si po večeři pouštíme film a dopíjíme otevřenou lahvinku vína. Ještě doplánováváme zítřejší návštěvu nového města. Okolo 23.00 hod. přestává pršet a obloha je jasná – předpoklad zítřejšího pěkného počasí. Usínáme a nutno podotknout, že nás ani nebudí vlaky jezdící asi 200 m od nás po mostě ( asi tady soudruzi z NDR chybu neudělali…. ).

3. den

Ráno přecházíme po mostě přes Labe na druhou stranu do nové části města ( Innere neustadt ), kterou si chceme projít. Je zde kostel Tří králů  ( Dreikönigskirche ) – zajímavá stavba svou historií v době války a následnou rekonstrukcí – pozůstatek plastiky kamenného oltáře, jinak vše vystavěno nově. Dnes náboženské centrum s mnohými informacemi. V této čtvrti je mnoho opravených barokních budov, a také zrekonstruovaná zastřešená tržnice. Zajímavostí je, jak se podařilo architektům spojit moderní panelovou výstavbu s historickými budovami. Jednoduše řečeno – nijak, prostě to neřešili…

Středem čtvrti pak prochází pěší zóna – Hauptstrasse, kde se měly konat různé přehlídky. Dnes působí velice příjemně. Mezi vilkami procházíme směrem k okraji čtvrti do části, která je proslulá studentským životem, pasážemi s malými uměleckými obchůdky a také starou drážďanskou mlékárnou ( Dresdner Molkerei  Gebrüder Pfund ), která dodnes zpracovává mléko dle původních procedur. Vcházíme dovnitř a ocitáme se tak v polovině 20. století. Interiér je vyzdoben keramickými malovanými obklady, a to včetně stropu. U vchodu velká cedule s výmluvným piktogramem - NEFOTIT ! A na dodržování dohlížela statná Němka. Ceny hodně nadstandardní, výběr produktů veliký. Kdo chce ochutnat – jak je libo – prkénko se čtyřmi druhy sýra ( tak od každého asi 4 plátky + pečivo ) bratru za 15e, 2 dcl mléka 3e…..

Vycházíme ven a nos mne vede zcela jasně – klasický bílý buřt na grilu  v housce…vzpomínka na dětství, kdy jsme si je dávali při návštěvě spřáteleného německého souseda. Prostě paráda.

Naše kroky pomalu směřují k lutheránskému kostelu Martina Luthera. Smůla – je zavřeno – ale píše se na ceduličce, že v 13.30 by měl být otevřen. Zbývá asi půl hodiny, pohled přes rameno – je rozhodnuto – počkáme a před tím doplníme tekutiny. Nedaleko je totiž útulná hospůdka. Čekání nám zkrátil pěkně orosený půllitr piva a Jarka si dává kávu s napěněným mlékem, podávanou v misce s obsahem asi 4 dcl. Obojí vypadalo i chutnalo výtečně. Podobných hospůdek je v této části hodně a večer to tu musí asi pěkně žít…Opět se vracíme ke kostelu, který však zůstává nedobytně uzavřen – cedulička necedulička. Vracíme se tedy po Böhmische strasse směrem k pěší zóně. Tato část není již tak okázalá jako historické centrum nebo nové město, ale tady asi žije normální obyvatelstvo Drážďan. Okolo první výškové budovy v Drážďanech ( na Albert platz ) přicházíme zpět na pěší zónu a vracíme se k Labi. Krátkou zastávku jsme udělali v tržnici, kde jsme si ráno vyhlédli víno – nakupujeme tedy bílý polosuchý Riezlink a červený suchý Dornfelder, obojí od sasského vinaře p. Fausta. Těsně před mostem míjíme jezdeckou zlatou sochu Augusta Silného ( zakladatele mnoha uměleckých sbírek, kurfiřta a krále ). Socha je velice podobná carské soše v Petrohradě.

Přes most přecházíme k rezidenčnímu paláci a pokračujeme do kostela Frauenkirche. Kostel byl za války zničený nálety. Dlouhou dobu nebyl opraven a byl ponechán jako válečný památník. Nakonec jej však zrekonstruovali do původní podoby. Zvláštností je umístění varhan nad hlavní oltář a centrální kupole, která se klene nad celým prostorem kostela. Půdorys kostela je pak téměř kruhový. Odtud již pokračujeme na Brühlovy terasy na břehu Labe a dále do kostela Hofkirche, kde by měla být přístupná krypta se srdcem A. Silného. Vchod do ní však nemůžem najít a tak se ptáme staršího človíčka bdícího nad pohlednicemi a klidem v kostele. Dozvídáme se, že krypta je přístupná, ale pouze jednou za den – snad ve 13. hodin, a s průvodcem. Je něco okolo 17.00 ….. Procházíme se tedy po terasách a míříme k našemu karavanu. Nebe se začíná zase mračit, tak raději zrychlíme krok. Tentokrát však zbytečně. Sedíme u karavanu a vedle nás zanedlouho parkují další dvě nové posádky. Prohodíme pár slov o tom  kam má kdo naplánováno jet a pak odpočíváme. Nedá mi to a zkouším teplotu Labe – voda je příjemným osvěžením po celodenní procházce. Zbývá vytřídit fotky, Jarka zpracovává zápisky z posledních dnů a jen tak lenošíme.

4.den

Ráno vstáváme a balíme, po třech dnech se loučíme s Drážďany a přesouváme se do nedalekého Königsteinu, kde jsme si vybrali kemp pro následující dvě noci. Po příjezdu se ubytováváme na břehu Labe a po kávě odjídíme do nedalekého Pfaffedorfu ( téměř součást Königsteinu ), kde máme naplánováno zdolání první stolové hory Pfaffensteinu. Parkujeme na místním parkovišti, asi uprostřed obce. Opět parkovací automat, ale všichni nechávají za okny parkovací hodiny a neřešení placení…držíme se tedy tradice a za okno dáváme hodiny také…

Značka vede nejdříve po polní cestě a asi po 20 minutách přicházíme k rozcestníku. K výstupu lze použít v podstatě dvě cesty. Jedna je strmější ( po schodech a lávkách ) a kratší. Druhá vede pod lesem ( vpravo ) a obchází horu po úpatí. Zhruba  v její polovině je možno vystoupat směrem k chatě. Vybíráme si první variantu. Poskakujeme po schodech a svižně nabíráme výšku. Rozhledy jsou čím dál zajímavější. Je vidět nedaleká pevnost Königstein, Lilienstein a další stolové hory. Zhruba za půl hodiny jsme na horní plošině a pomalu procházíme jednotlivé vyhlídky. Celý vrch je zalesněný, takže i příjemně zastíněný ( byť horko je úžasné ). Určitě stojí za to navštívit jednotlivé vyhlídky, které nabízí rozhledy na všechny strany. Zanedlouho přicházíme k chatě, asi uprostřed plošiny, kde je možno vystoupit i na vedle stojící rozhlednu. Ceny jsou přijatelné – rozuměj stejné jako v městečku dole. Naše další cesta vede k jehle Barbarine, která byla kdysi přístupná horolezcům, ale nyní je již výstup zakázán. Rozhledy jsou zajímavé, ale i tak po fotografování odcházíme zpět. Zhruba v polovině vzdálenosti odbočujeme vlevo a scházíme po Klammweg směrem dolů. Sestup je mírnější než výstup a zanedlouho jsme na úpatí. Pak již kolem pole přicházíme k rozcestníku, odkud jsme vycházeli.

Celá cesta trvala cca 3 hodiny ( od auta k autu ). Osobně se nám zdál zvolený směr jako vhodnější. Cesta je vhodná i pro děti.

Cestou zpět se zastavujeme ještě v informačním centru, kde zjišťujeme ceny  za vlak, lodní dopravu atd….a pak už míříme do kempu. Stavíme nově koupený předstan. Bez návodu tak trochu metoda pokus omyl, ale nakonec se úspěch dostavil. Zasloužená káva, pozdní oběd a pak zpracovávání zážitků a plánování dalších dní. Mezitím začíná poprchat, takže vzniká i mokrá varianta. Využíváme pohodlí stanové předsíňky, koukáme na film a popíjíme dobré sasské víno.

5. den

Ráno je pošmourné a Lilienstein, pnoucí se nad kempem, je zahalen do mraků. Viditelnost nic moc a předpověď všelijaká. Nastupuje tedy mokrá varianta – návštěva pevnosti Königstein. Jedná se o velkolepou vojenskou pevnost, která byla založena českým králem. Byla vybudována tak, aby posádka byla téměř samostatná. Při příjezdu Vás směrovky navedou do zastřešených garáží ( osobní auta ). Karavany stojí venku ( pozor je zde jen pár míst – odhadem tak pro 6 aut ). Je dobré si zapamatovat, kdy jste si vyzvedli lístek. Prvních pár hodin je za jednotnou cenu, pak se doplácí…Krátkou procházkou ( je možné využít elektrický vláček ) přicházíme k pokladnám. V ceně vstupného jsou i vstupy do expozic a výstav a také použití výtahu ( doporučujeme využít při vstupu s ohledem na rozhled z něj a možnosti ušetřit si obcházení hradu ). Samotnou pevnost a budovy, které obsahuje, zde popisovat nebudeme. Určitě stojí zato obejít pevnost po hradbách a podívat se do přístupných prostor. Vojenská posádka zde měla pekařství, ubytovny, kasino, kostel, nemocnici, skladové prostory pro potraviny a víno, stáje, pokladnici, prachárny, výrobu dělových nábojů,…byla zde i různá řemesla ( bednáři ). Zajímavostí je vyhloubená – 152 metrů hluboká studna, a mechanismus pro vytahování vody. Nechyběly placy pro přehlídku a pro výcvik.

Zajímavostí je obří sud pro cca 240 000 l vína. Ten je však přístupný pouze s průvodcem a za zvláštní vstupné. Téměř ve všech budovách je k dispozici prospekt s českým popisem.

Odchod z pevnosti máme naplánovaný průchodem pod hradem Jiřího. Cesta prudce klesá a je trochu kluzká – chudáci koně, kteří tudy tahaly povozy. Zanedlouho se dostáváme k dalšímu ze vstupů. Vycházíme z pevnosti a pod jejími hradbami, kde opět můžeme obdivovat výšku hradem vystavěných na pískovcové skále, pokračujeme k červenému mostu, kudy definitivně opouštíme celý komplex a vracíme se stejnou cestou k parkovišti.

Je vidět, že se jedná o zajímavý turistický cíl, protože veškeré stavby jsou opraveny popř. se opravují. V pevnosti probíhají i různé akce a je dobré se kouknout před návštěvou, jestli se zrovna něco nechystá.

Celá prohlídka ( bez kasemat ) nám trvala asi 4 hodiny. Vracíme se do kempu, Jarka dává péci chleba a mazanec, já mezitím odjíždím do nedalekého Bad Schandau načerpat naftu, v okolí totiž není jiná pumpa. Také se chci porozhlédnout, jaké jsou možnosti  parkování, protože se zde chystáme asi za dva dny.

Po návratu probíráme se sousedy jejich výlet na Bastei. Jeli na kolech do Kurort Rathen a pak pěšky nahoru. Výlet se jim líbil, ale dle jejich slov toho, díky počasí , moc neviděli. Večer je obdobný jako v předchozích dnech – koštujem sasské víno, tentokrát červené a rozhodujeme se co zítra opět varianta suchá a mokrá. Zkoukneme fotky z předchozích dní a posloucháme jak na stan dopadají první kapky, pak je to již dešťový příval s bouřkou a asi po 2 hodinách je klid. Noční obloha jak vymetená. Kontrola provizorně zalepeného okna – ani kapka – prostě dobře odvedená práce od Jarky…( samozřejmě za mého bedlivého technického dozoru a doporučení ).

6. den

Ráno vstávám asi v 6.30. Počasí vypadá víc než slibně, takže dle plánu z předchozího dne, balím předstan, chystám snídani a budím Jarku. V 9.00 máme sbaleno a zaplaceno a odjíždíme směrem do Křtinického údolí, kde máme naplánovaný dnešní výlet. Auto s karavanem necháváme na konečné místní tramvajové dráhy ( Lichtenhainer wasserfall ). Opět parkovací automat. Parkoviště je již v tuto dobu zaplněno zhruba z poloviny. Snažím se tedy postavit až dozadu, úplně na kraj ( máme délku asi 12 metrů ), abych moc nezavazel. V 10.30 již směřujeme k Kuhstallu ( česky snad kravín ) – jinak skalní okno. Značka nás vede po lesní cestě a pěkně stoupá. Asi po 30 minutách se před námi objevuje prostranství se skalním oknem a rozhledem na poměrně velkou část této oblasti. Celé údolí je zalesněné a z něj vystupují jednotlivé skalní věže a stolové hory. Absolvujeme krátkou okružní procházku s výstupem na vrchol. Některá místa jsou opravdu úzká. Vrcholem je pak výlez do jeskyně se zábradlím. Pak již scházíme zpět k chatě. Po krátké chvilce ( tak na jedno pivko, které si dala Jarka ), scházíme po schodech dolů a po lesních cestách ( sledujeme červené kolečko v bílém čtverečku ) se blížíme ke Kleiner Winterbergu ( Malý zimník ). Míjíme cestu pro cyklisty a začínáme stoupat. Po schodech slušně nabíráme výšku a asi za 20 minut jsme u rozcestníku. A zde malá chybka. Směrovka na Kl. W. nikde. Pouze Grosser Winterberg nebo pak na druhou stranu k východu ze skal ( po zelené ). Samozřejmě odbočujem ven ( protože na G.W. jít nechceme ). Po pár metrech zjišťujeme, že tato volba není zrovna tou správnou. Vracíme se tedy zpět a vyrážíme, tentokrát již správně ( jinam to totiž nejde ) směrem na G. Winterberg. Po chvíli se již dostáváme na jednotlivé plošiny pod Kleiner Winterbergem, odkud se nám otevírají krásné pohledy na skalní město, včetně Kuhstallu, kde jsme byli asi před 1,5 hodinou. Po krátké přestávce na fotografování  a kochání se panoramaty, provádíme kontrolu domova ( je zde dostupný signál českého operátora ) a pokračujeme dále po vrcholu směrem na G.W. najednou se před námi objevuje cesta, která je dlážděna pískovcovými kvádry a která asi po 200 metrech opět končí… Zanedlouho přicházíme k rozcestníku ( na G.W. to je asi 20 minut ), kde odbočujeme na modrou značku a směřujem k Frienstein, vcházíme do suchého lesa, ne nepodobnému Krušným horám. Dozvídáme se, že zde řádil kůrovec a příroda si postupně pomůže sama…Pak již scházíme mezi skalami pozvolna dolů až na rozcestník se zelenou a pak na cyklostezku, kterou jsme míjeli před výstupem na K.W. Pokračujeme po ní a asi po 2 kilometrech přicházíme zpět do údolí na zastávku tramvaje Beuthenfall. K autu to máme cca 15 minut chůze. Zastavujeme se ještě u malého umělého vodopádu, po kterém je pojmenována i konečná tramvaje a přicházíme k autu. Nechce se mi věřit svým očím. Někdo se vecpal ještě s autem kolmo přede mne, ve vzdálenosti asi 1 m. Situace vhodná do komedie. Za oknem nalézám lístek, že pokud nevyjedu, mám volat na uvedené telefonní číslo a majitel přijde do 10 minut ( to by asi u nás nezafungovalo ). Nicméně hrdost řidiče, 1 metr za autem a 1 metr před autem a vedle Křtinický potok , nechává telefon v klidu. Za zájmu přihlížejících řidičů, včetně gestikulace navigátora Jarky za 5 minut osvobozuji auto i s karavanem a chystáme se k odjezdu.

Čekají nás totiž termály v Bad Schandau, jako zasloužená relaxace. Bez problému zanedlouho parkujeme na parkovišti u termálů a jdeme si užívat. Máme naplánováno koupání od 16 do 19 ( Happy hours ) – jinak 3 za cenu 2 hodin. V ceně vstupného jsou jednak termály, jednak zážitkový slaný bazén a saunový svět.

Vycáchání a zrelaxovaní míříme na vyhlédnuté parkoviště ( doporučeno kolegy z C24 ) na břehu Labe ( jak jinak ), nedaleko radnice a autobusového nádraží. Naše souprava se akorát vešla na stání mezi 2 obrubníky. Nejsme sami koho to napadlo. Kousek stojí mamina se dvěma dětmi a vestavbou.

Po večeři koukáme na nádherný západ slunce u Liliensteinu a pak vyrážíme do městečka. Procházíme osvětleným náměstím a zabočujeme do jedné z mnoha bočních uliček. Nalézáme….malá, útulná hospůdka se zahrádkou, postavená v roce 1559. Jaj to byla dobrota, ale pozor pouze 0,4 l. Se zavírací dobou ( 22.00 ) odcházíme se ještě podívat na osvětlený kovový výtah a pak zpět ke karavanu. Po zkouknutí filmu se skleničkou vína, uleháme.

Celková délka pěší trasy ( pohodovou chůzí se zastávkami a kocháním se ) je asi 4,5 hodiny. Vzhledem k výstupům a provedení schodů, se nám uvedený směr postupu jeví jako vhodnější než opačný, který by nabídl dlouhý nástup na K. W. a pak prudké sestupy. Cesta je mírně namáhavá a jistější krok je v pevné obuvi s vibramovou podrážkou.

7. den

Poslední den naší dovolené začínal slunečným ránem. Po snídani balíme a vyrážíme směrem na Bastei. Někdy okolo 9.15, po vyzvednutí parkovacího lístku, parkujeme na centrálním parkovišti. Parkování nad 3,5 hodin je za jednotnou cenu 5,5e. Balíme věci a vyrážíme po asfaltové cestě k hotelu. Cestou se zastavujeme na jedné z prvních vyhlídek na oblast, kde se budeme dnes pohybovat. Opět lze jen konstatovat – nádhera. Míjíme hotel a míříme k místnímu mostu, kterým je Bastei proslulé. Opět procházíme jednotlivé vyhlídky – ať s pohledy na Labe a lázně Kurort Rathen, nebo na skalní město – ty pohledy se neomrzí. Přecházíme most postavený nad Kuní roklí a přicházíme ke skalnímu hradu Neurathen. Ten míjíme ( nějak nás nezaujal a navíc davy lidí ) a sestupujeme do K. Rathenu. Schody mají nějaký divný rozměr – vychází to na mezikrok, což není zrovna nejpohodlnější. Na rozcestí se zelenou značkou odbočujeme doprava a zanedlouho scházíme do lázeňského městečka. Chvíli se procházíme mezi opravenými hrázděnými domky, po malé kolonádě. Pak už obracíme své kroky ke Kosímu jezeru, kam přicházíme asi po 20 minutách. Cestou jsme minuli rybářskou baštu, kde upravovali čerstvé pstruhy a jiné ryby. Po jezeře, které je cílem mnoha, je možné se projet na pramičce nebo šlapacím kole. Nad jezerem se pak vypínají skály s romantickými názvy – Mašinka, Úl, Lama….Pak pokračujeme okolo jezera po upravené cestě, která nás po chvíli přivedla na rozcestník do Švédských děr. Protože je odsud kousek ( 10 minut k Almskému vodopádu, rozhodujeme se zajít nejdříve k němu. U vodopádu je postavena malá chata, bufet a muzeum místní přírody. Opět se setkáváme se šetrností místního národa…vodopád je vlastně malý potůček, padající ze skály. Chceš se vyfotit u bouřícího vodopádu ?….nic není problém…stojí to 30 centů. Paní bufetářka pak dá pokyn a voda se valí zhora. Šetří se vodou, které je v létě nedostatek a turista nepřijde zkrátka. No nic, po kávě pokračujeme zpět k rozcestníku a vzhůru do Švédských děr, které za svůj název vděčí místnímu obyvatelstvu, jež se zde schovávalo před Švédy. Důmyslně vedené schody ( kterých je prý 700 ), lávky a chodníčky Vás provedou skalisky nahoru, kde je malý přístřešek a nedaleko vyhlídka na Bastei a skalní město. Z této planinky je to již asi 15 minut zpět k parkovišti. Máme ještě chvíli času, tak se jdeme ještě jednou podívat k chatě na první vyhlídku, je totiž lepší světlo než dopoledne a tak doufám i v kvalitnější fotografické podmínky , a navíc…ráno jsem zaregistroval pojízdný gril na bílé klobásky. Přícházíme blíž…pán nezklamal, jak napovídala vůně. Nu což, člověk jíst musí a tak místní lahůdkou ( grilovaná bílá klobása ) završujeme dnešní výlet.

Celý výlet trval asi 4 hodiny a opět se nám víc líbil uvedený směr postupu. Opačně si myslíme, že by to nebyl takový zážitek ( z pohledu sestupu v pěkné oblasti Švédských děr a nudnému výstupu na Bastei. Když jdu do kopce, tak se více rozhlížím…alespoň já to tak mám ).

Přicházíme k parkovišti a chystáme se k odjezdu. Je 14.15 hodin a nás čeká domů asi 430 km. Chvíli studujeme mapu, abychom zjistili, že na dálnici to bude nejlepší a pak stejnou cestou jakou jsme přijeli, ale s tím, že v Legnici ji budeme muset opustit kvůli mýtu ( máme přece jen něco okolo 4 t a Via Toll není nejlevnější ( spíše drahá ). Opakovat zážitek z cesty do Drážďan se nám nechce – třeba by paní nebyla tak shovívavá….

Sjedeme z dálnice a na chvíli zastavujeme. Dáváme si večeři a na chvíli se natahuji. Asi po hodině pokračujeme v cestě směrem Packow, Nysa a Prudnik. Začíná poprchat a za chvíli je to již pěkný déšť. Cesta utíká pomalu. V 23.30 hod parkujeme doma . Nastává přivítání se syny a psí smečkou. Ještě do půl druhé si povídáme a promítáme klukům fotky, však je zítra sobota a nemusíme vstávat.

Krátké zhodnocení :

Poznali jsme kousek země našeho souseda. Výlet byla  směs historie, měst a turistiky. Líbilo se nám zde o něco málo více než v české části této oblasti. Líbila se nám ochota místních lidí a všudepřítomný pořádek. Cesty v oblastech jsou značeny přehledně ( je používán jiný systém značení - kolečka, pruhy, trojúhelníky různých barev a kombinací ), nicméně někdy chybí uvedení časů. Pokud jsou časy uvedeny – tak většinou odpovídají. Na výlety je dobré být vybaven pevnou obuví ( písek za vlhka klouže ). Turista musí počítat s převýšením na krátké vzdálenosti. Na většině parkovišť jsou parkovací automaty. Na některých je stání v období 19.00 - 9.00 hod. zdarma a  tím i možností přespání, někde je však přímo zakázáno ! Denní parkování nepřesahuje většinou 10e. Ceny občerstvení jsou téměř stejné v dědinkách a na chatách. Většinu cest je možné absolvovat s dětmi . Se psími kamarády je potřeba si dobře zjistit, zda-li na uvažované cestě nejsou kovové žebříky nebo jiné umělé pomůcky.

Bohužel jsme se setkávali často s jevem, kdy nevhodně se chovající turisté ( většinou halasící a zkracující si chodníky ) byli Češi.

Ceny vstupů a jiné :

Moritzburg                               7e

Muzeum K.Maye                       8e

Stará zelená klenba                12e

Interiéry Opery                       10e

Königstein                               8e

Toscana therme                     15e ( 2 hod )

Káva                                       2 - 3e

Točené pivo                            2,5 – 4e

Opékaný buřt                         3e

Noc kemp                               25e  ( 2 osoby, auto, karavan, elektřina, poplatky )

Parkovné ( denní )                  10e

Nafta 1l                                  1,4e

GPS souřadnice:

STPL Moritzburg                  51°09'48.0"N 13°40'41.7"E               

                                          51.163343, 13.678249

STPL Drážďany                    51°03'43.8"N 13°43'47.9"E              

                                          51.062153, 13.729961

STPL Bad Schandau              50°55'06.0"N 14°08'51.4"E              

                                          50.918341, 14.147602

Parkoviště Bastei                50°57'53.4"N 14°04'01.6"E               

                                          50.964844, 14.067101

Parkoviště Königstein          50°55'19.7"N 14°02'54.2"E               

                                          50.922131, 14.048387

Parkoviště Pfaffendorf         50°54'23.3"N 14°04'53.8"E              

                                          50.906480, 14.081622

Parkoviště Křtinické údolí    50°55'44.1"N 14°14'39.6"E               

                                          50.928926, 14.244330

Počet najetých kilometrů :   989